První týden skrytého nošení s H&K VP9 (román)
Napsal: úte 22. zář 2015, 22:07
Rád bych se podělil o poznatky z prvního týdne skrytého nošení mojí VP9, snad někomu v začátku pomůžou . Zapalte cigárko, otevřete brambůrky, docela jsem se rozepsal .
Hodně jsem toho načetl a s velkým respektem jsem vycházel poprvé z baráku se zbraní ve vnitřním pouzdře za opaskem. S vypuštěným bicím ústrojím a bez náboje v komoře. VP9 není zrovna subcompact, ale kupoval jsem jí s tím, že ji prostě chci a unositelná je, protože mnoho lidí co jsem potkal denně nosí P30 a to i ve verzi L nebo jiné chlapáky. Spíš jsem bojoval s morální otázkou, zda vůbec nosit zbraň chci. Donedávna jsem neznal nikoho, kdo by u sebe denně zbraň nosil (to je vlastně účel CCW, aby o tom nikdo nevěděl ) a trochu jsem bojoval s pocitem, zda je to vůbec sociálně přijatelné. Naštěstí jsem člověk co si jde za svým a má rád trochu výstřednost, takže jsem se s tímhle pocitem rychle vypořádal s vědomím, že pokud budu dodržovat vše co mi předepisuje zákon, nikdo se ani nedozví, že v jeho blízkosti nějaká zbraň je a tak by to mělo zůstat.
Pouzdro jsem umístil přibližně na polohu 4-5 hodin, kde mi asi nejlépe sedělo a rozumělo si s křivkami mého zadku .
Moje první cesta vedla z Prahy pomocí MHD na Hlavní nádraží a následně vlakem do Brna do Trigger Servicu na drill k Aleši Lufferovi. No pár kilometrů to přeci jen je a upřímně, celou cestu jsem koukal, jestli někdo kouká . Ten den se poměrně oteplilo, takže jsem měl jenom triko, které pouzdro a zbraň překrývalo. Na něm samo o sobě je trochu poznat, že u sebe mám zbraň, díky obrysu pažbičky, pokud se na ni zaměříte. Já ale v 90% nosím ještě batoh, který právě část pažbičky zakryje a popruh od ramene mi pažbičku směřuje více na záda, takže ideální stav. Nevrlost při každém sundání batohu a sedání si na sedačku mohla působit trochu nepřirozeně - po chvíli jsem se už cítil spíš jako paranoik . Ale s každým dalším uchozeným metrem jsem si byl jistější a jistější.
V Trigger Servicu mě kromě první dynamické střelby v životě (rozuměj střelby za pohybu v různých situacích jako na LOSu), znamenala i první výstřel z mé nové VP9 vůbec. Po příchodu na střelnici jsem chvíli čekal, takže jsem stihl zbraň ještě asi třikrát rozebrat a vyčistit i to, co už tam dávno nebylo. Hlavní pozornost se soustřeďovala na hlaveň, aby byla dokonale suchá a čistá.
Po příchodu na startovní čáru a první písknutí timeru ke startu, jsem zažíval pocity a příval adrenalinu stejný, jako když jsem před lety stál startu motocyklového závodu (a zažívám je na každém startu, proto svoje koníčky miluju). Prostě mazec a adrenalin. Ale hlavně ne zbrkle a vše s rozmyslem. Z motorky můžu spadnout a ublížit sobě, tady už je to horší, takže hlavně zodpovědně. Stačil můj kiks při příchodu, když jsem vytáhl zbraň a ještě několikrát zacvičil závěrem po předchozí rozborce, zda to všechno opravdu sedí (takový ten pocit, jako když zamknete a za chvíli se vrátíte ke dveřím, zda jste opravdu zamkli). Asi nejzajímavější pro mě bylo zamyšlení nad tím, když mi u prvního přebíjecího drillu bylo řečeno, že jsem mířil už na hraně mimo bezpečný prostor. Zpětně jsem netušil jak jsem během přebíjení zbraň držel, kam mířila a celkově celý proces přebití, jakoby mi vygumovali z hlavy. Asi jsem moc řešil, jestli jsem naládoval správný počet nábojů a pak včasné přebití, abych nemusel po výměně zásobníků shazovat závěr. Vlastně jediné co jsem tam věděl na té palebné čáře jistě je to, že tohle bude můj koníček minimálně několik následujících let. Mám rád aktivity, na které je třeba se plně koncentrovat a řešení jednotlivých situací mě uchvátilo natolik, že jsem v Brně zůstal do druhého dne, kdy pokračoval ten samý drill, ale tzv. s větší motivací, kdy už nás bylo 8 a dělalo se i pořadí závodníků se symbolickým vyhlášením. Chystám se do Čelákovic na první LOS 2016, tudíž se mi tyto drilly zdají jako ideální příprava a to především psychická, jak jsem zjistil.
Dnes už to bude týden, co s sebou VP9 beru prakticky všude, pokud nepředpokládám pití nebo jinou akci. Nevěřil bych, jak rychle se dá na IWB pouzdro a zbraň celkově u sebe zvyknout. Upřímně mě asi víc obtěžuje peněženka v kapse na zadku, protože na tu často přímo dosedám. Jedinou otázkou tak pro mě zůstává, zda nosit natažené SA ústrojí s nábojem v komoře, či ne. Postupně se ale myslím propracuji k tomu, že ano. Mám k tomu celkově v hlavě blíže. VP9 jakožto služební zbraň považuji za bezpečnou a přeci jenom ji nosím, kvůli případné sebeobraně a pokud by na ni jednou došlo, je velice pravděpodobné, že budu mít k dispozici pouze jednu ruku. Na rovinu ale říkám, že pokud je náboj mimo komoru, jsem zatím rozhodně klidnější. Zkušebně nechávám natažené bicí ústrojí, abych zjistil, zda náhodou při vytahování či vybíjení zbraně ústrojí nespustím. Zatím se tak nestalo, takže bych se rád co nejdříve rozhodl k jedné variantě napořád, kvůli zvyku. Tuto otázkou tedy nechávám zatím otevřenou, ale přikláním se spíše k náboji v komoře.
Tímto srdečním výplachem bych rád odpověděl na častý dotaz, zda lze full size pistole, eventuelně compacty používat na EDC (Everyday Carry). Já říkám, že ano. S VP9 se teprve sžívám, ale zatím si dokonale rozumíme. Měřím přibližně 180 cm a 75 kg, takže se zbraň nemá za tělesné proporce moc kam schovat.
Kdo jste dočetl až sem, tak vám děkuji za pozornost a jako bonus přidám veselou příhodu z druhého dne na drillu, kdy jsem měl poměrně dobré šance na umístění, než přišla střelba pouze silnou a pouze slabou rukou, kterou jsem předchozí den zvládnul na 5x alpha + 1x miss. Tentokrát to bylo 1x alpha a 5x miss. Tento výsledek ve mě trochu uvolnil napětí z šance na výsledek a poslední drill jsem nastřílel 12x alpha, ale jednomu kolegovi se zdálo, že na první zásobník slyšel jen 5 výstřelů. Timer ukazoval celkem 12, tak se šlo k terčům. Po chvíli debaty jsem si zkontroloval oba zásobníky zda tam nezůstal náboj (nabíjel jsem na počet) a na další spekulace jsem zcela intuitivně vytáhl zbraň z pouzdra s úmyslem ukázat, že tam jako ten náboj fakt nezůstal. Kluci kolem mě rychle odskočili , za což bych se jim velice rád ještě jednou omluvil. Na svou chybu jsem byl velice rychle upozorněn, včetně toho, co by to znamenalo na závodech .
Hezký večer a budu se těšit na viděnou na střelnici a závodech
Triko s batohem nebo mikina - CCW je pak hračka (VP9 je na straně ruky s telefonem )
Hodně jsem toho načetl a s velkým respektem jsem vycházel poprvé z baráku se zbraní ve vnitřním pouzdře za opaskem. S vypuštěným bicím ústrojím a bez náboje v komoře. VP9 není zrovna subcompact, ale kupoval jsem jí s tím, že ji prostě chci a unositelná je, protože mnoho lidí co jsem potkal denně nosí P30 a to i ve verzi L nebo jiné chlapáky. Spíš jsem bojoval s morální otázkou, zda vůbec nosit zbraň chci. Donedávna jsem neznal nikoho, kdo by u sebe denně zbraň nosil (to je vlastně účel CCW, aby o tom nikdo nevěděl ) a trochu jsem bojoval s pocitem, zda je to vůbec sociálně přijatelné. Naštěstí jsem člověk co si jde za svým a má rád trochu výstřednost, takže jsem se s tímhle pocitem rychle vypořádal s vědomím, že pokud budu dodržovat vše co mi předepisuje zákon, nikdo se ani nedozví, že v jeho blízkosti nějaká zbraň je a tak by to mělo zůstat.
Pouzdro jsem umístil přibližně na polohu 4-5 hodin, kde mi asi nejlépe sedělo a rozumělo si s křivkami mého zadku .
Moje první cesta vedla z Prahy pomocí MHD na Hlavní nádraží a následně vlakem do Brna do Trigger Servicu na drill k Aleši Lufferovi. No pár kilometrů to přeci jen je a upřímně, celou cestu jsem koukal, jestli někdo kouká . Ten den se poměrně oteplilo, takže jsem měl jenom triko, které pouzdro a zbraň překrývalo. Na něm samo o sobě je trochu poznat, že u sebe mám zbraň, díky obrysu pažbičky, pokud se na ni zaměříte. Já ale v 90% nosím ještě batoh, který právě část pažbičky zakryje a popruh od ramene mi pažbičku směřuje více na záda, takže ideální stav. Nevrlost při každém sundání batohu a sedání si na sedačku mohla působit trochu nepřirozeně - po chvíli jsem se už cítil spíš jako paranoik . Ale s každým dalším uchozeným metrem jsem si byl jistější a jistější.
V Trigger Servicu mě kromě první dynamické střelby v životě (rozuměj střelby za pohybu v různých situacích jako na LOSu), znamenala i první výstřel z mé nové VP9 vůbec. Po příchodu na střelnici jsem chvíli čekal, takže jsem stihl zbraň ještě asi třikrát rozebrat a vyčistit i to, co už tam dávno nebylo. Hlavní pozornost se soustřeďovala na hlaveň, aby byla dokonale suchá a čistá.
Po příchodu na startovní čáru a první písknutí timeru ke startu, jsem zažíval pocity a příval adrenalinu stejný, jako když jsem před lety stál startu motocyklového závodu (a zažívám je na každém startu, proto svoje koníčky miluju). Prostě mazec a adrenalin. Ale hlavně ne zbrkle a vše s rozmyslem. Z motorky můžu spadnout a ublížit sobě, tady už je to horší, takže hlavně zodpovědně. Stačil můj kiks při příchodu, když jsem vytáhl zbraň a ještě několikrát zacvičil závěrem po předchozí rozborce, zda to všechno opravdu sedí (takový ten pocit, jako když zamknete a za chvíli se vrátíte ke dveřím, zda jste opravdu zamkli). Asi nejzajímavější pro mě bylo zamyšlení nad tím, když mi u prvního přebíjecího drillu bylo řečeno, že jsem mířil už na hraně mimo bezpečný prostor. Zpětně jsem netušil jak jsem během přebíjení zbraň držel, kam mířila a celkově celý proces přebití, jakoby mi vygumovali z hlavy. Asi jsem moc řešil, jestli jsem naládoval správný počet nábojů a pak včasné přebití, abych nemusel po výměně zásobníků shazovat závěr. Vlastně jediné co jsem tam věděl na té palebné čáře jistě je to, že tohle bude můj koníček minimálně několik následujících let. Mám rád aktivity, na které je třeba se plně koncentrovat a řešení jednotlivých situací mě uchvátilo natolik, že jsem v Brně zůstal do druhého dne, kdy pokračoval ten samý drill, ale tzv. s větší motivací, kdy už nás bylo 8 a dělalo se i pořadí závodníků se symbolickým vyhlášením. Chystám se do Čelákovic na první LOS 2016, tudíž se mi tyto drilly zdají jako ideální příprava a to především psychická, jak jsem zjistil.
Dnes už to bude týden, co s sebou VP9 beru prakticky všude, pokud nepředpokládám pití nebo jinou akci. Nevěřil bych, jak rychle se dá na IWB pouzdro a zbraň celkově u sebe zvyknout. Upřímně mě asi víc obtěžuje peněženka v kapse na zadku, protože na tu často přímo dosedám. Jedinou otázkou tak pro mě zůstává, zda nosit natažené SA ústrojí s nábojem v komoře, či ne. Postupně se ale myslím propracuji k tomu, že ano. Mám k tomu celkově v hlavě blíže. VP9 jakožto služební zbraň považuji za bezpečnou a přeci jenom ji nosím, kvůli případné sebeobraně a pokud by na ni jednou došlo, je velice pravděpodobné, že budu mít k dispozici pouze jednu ruku. Na rovinu ale říkám, že pokud je náboj mimo komoru, jsem zatím rozhodně klidnější. Zkušebně nechávám natažené bicí ústrojí, abych zjistil, zda náhodou při vytahování či vybíjení zbraně ústrojí nespustím. Zatím se tak nestalo, takže bych se rád co nejdříve rozhodl k jedné variantě napořád, kvůli zvyku. Tuto otázkou tedy nechávám zatím otevřenou, ale přikláním se spíše k náboji v komoře.
Tímto srdečním výplachem bych rád odpověděl na častý dotaz, zda lze full size pistole, eventuelně compacty používat na EDC (Everyday Carry). Já říkám, že ano. S VP9 se teprve sžívám, ale zatím si dokonale rozumíme. Měřím přibližně 180 cm a 75 kg, takže se zbraň nemá za tělesné proporce moc kam schovat.
Kdo jste dočetl až sem, tak vám děkuji za pozornost a jako bonus přidám veselou příhodu z druhého dne na drillu, kdy jsem měl poměrně dobré šance na umístění, než přišla střelba pouze silnou a pouze slabou rukou, kterou jsem předchozí den zvládnul na 5x alpha + 1x miss. Tentokrát to bylo 1x alpha a 5x miss. Tento výsledek ve mě trochu uvolnil napětí z šance na výsledek a poslední drill jsem nastřílel 12x alpha, ale jednomu kolegovi se zdálo, že na první zásobník slyšel jen 5 výstřelů. Timer ukazoval celkem 12, tak se šlo k terčům. Po chvíli debaty jsem si zkontroloval oba zásobníky zda tam nezůstal náboj (nabíjel jsem na počet) a na další spekulace jsem zcela intuitivně vytáhl zbraň z pouzdra s úmyslem ukázat, že tam jako ten náboj fakt nezůstal. Kluci kolem mě rychle odskočili , za což bych se jim velice rád ještě jednou omluvil. Na svou chybu jsem byl velice rychle upozorněn, včetně toho, co by to znamenalo na závodech .
Hezký večer a budu se těšit na viděnou na střelnici a závodech
Triko s batohem nebo mikina - CCW je pak hračka (VP9 je na straně ruky s telefonem )