ZbraneKvalitneCZ

Zaujala mne některá hodně tradicionalistická videa, v nichž střelci flastry ničím nemažou, ani je nemají namazané, ba ani je nemají předem připravené.

Přikládám odkaz na jedno z nich, kde chlapík zastupující jednu z emerických BP organizací předvádí exemplární ládování a výstřel:

http://www.youtube.com/watch?v=xH4VMIlQhFM

Po nasypání prachu z odměrky popadne pruh vzorované látky - asi stará košile -, nasliní ho v ústech, přiloží k ústí a zaklepne kuli. Pak nožíkem od oka ufikne látku na hraně ústí a celé naláduje nabijákem.

Vzhledem k tomu, jak se zde řeší mazání flastrů atd., bych se rád zkušenějších zeptal, jestli něco mluví proti tomuto (podle mne nejpřirozenějšímu a nejjednoduššímu) způsobu lubrikace a vůbec přípravy patchů (flastrů)

Proč se patlat se směsí loje a vosku, týden předem připravovat lochajznou patche a promazávat je a pak sušit mezi novinami, když sliny má s sebou každý a stačí proužek staré flanelky?

Podotýkám, že jsem to vyzkoušel a zdálo se mi, že to chodí to bez problémů.

Jsem ale začátečník, tak nemám představu, co např. sliny dělají z hlediska koroze - i když počítám, že zplodiny z BP něco těžko překoná. Navlhnutí prachu neřeším, na prach dávám ucpávku z toaleťáku a teprve pak flastr / patch.

Poté co jsem viděl jednoho jak takhle nabíjí na závodech, jsem to zkusil a fungovalo to.

Tady v tomhle základním manuálu, který jsem v úplném začátku používal jako takové vodítko, to také uvádějí jako standardní aletrnativu:

http://www.hunter-ed.com/northcarolina/ ... _700014671

Konkrétně tato věta:
You can lubricate the patch using a manufactured lubricant or using saliva by placing it in your mouth.

Překvapuje mne, že se to na tomto fóru vůbec neobjevuje jako regulérní alternativa.
Nikdo tak nestřílíte?
Má to nějaké nevýhody?
(Třeba koroze, nebo nepřesnost, nebo "čo ja viem" ... )
Vystřelil jsem takhle něco pře 20 ran a nezaznamenal jsem jakékoli obtíže při ládování.

Lovec, který vystřelil 2-3 rány za den si to mohl dovolit.

Nevím, co by na to říkali "mířenkáři", ale pro předovkářský western je to bohužel nepoužitelné, protože by to zdržovalo. Kde se měří čas, tam je šance buď s prknem (vyhoví i stylu), nebo s polopatronami (což není vždy stylové).

... jo, a nevím, jak bych měl v hubě po 60 ranách závodu

PS: To odřezávání z proužku se dělá i při nabíjení do "prkna", a proužek může být promaštěný předem, čili odpadne vysekávání. Pro "mířenkáře" bude asi taky zásadní přesná opakovatelnost. Ani problémy s navlhnutím prachu a znehodnocením části dávky bych nevyloučil, stejně jako pozdější problémy s korozí a nebo čištěním. Při dobrém mazání zůstanou zplodiny měkké a stabilizované, čistím až po závodech další den doma.

Osobně si myslím, že takto se dají umazat výstřely jen jdoucí okamžitě po nabíjení. Jinak budeš střílet na sucho, což není dobré.

Má pravdu, předsedo!

Jak jsem psal, viděl jsem to na mířenkářských závodech takže prodlevy mezi výstřely byly minimální. Aby nedošlo k navlhnutí prachu dával tam krupici.

Hungry píše:Osobně si myslím, že takto se dají umazat výstřely jen jdoucí okamžitě po nabíjení. Jinak budeš střílet na sucho, což není dobré.

¨
Díky za případnou poznámku!

Rozumím tomu správně, že pak nemohu nechat rifli nabitou např. do druhého dne? Resp. třeba půl hodiny?
To bych totiž pro "střelnicové" podmínky neviděl jako relevantní překážku - na střelnici jsem vcelku proto, abych ládoval a střílel. Čtvrthodinové nebo dokonce delší pauzy moc nehrozí.

Také asi dost záleží na použité kuli, resp. flastru, ne?
Čím těsnější, tím je asi potřeba lubrikace aktuálnější.
Já jsem to zkoušel s výrobcem doporučenou .440, 445 by jistě šla víc na fest a nechávala v laufu více zplodin a tam by asi mazání hrálo větší roli?

molegabet: Uvažuješ jistě správně, čím těsněji jde kule do vývrtu, tak tím spíše potřebuješ mazat. Při opakovaných výstřelech se ti vývrt zanáší povýstřelovými zplodinami, kterých je po černém prachu rozhodně dost a při těsnější střele dochází i k otěru olova ve vývrtu. Pokud používáš ale opravdu jen kuli menšího průměru, než je nejmenší průměr vývrtu, pak mazání není nutné. Ale já například střílím z předovky .50 ogivály s průměrem .500, bez namazání střel bych po pěti výstřelech pak nabil jen palicí a při vystřelení většího počtu střel by se mi mohla třebas nafouknout hlaveň

Tak jasně, že ogivály, které mají ne náhodou spešl drážky na tuk, bych asi slinou neumazal...
Totéž jistě kule "natvrdo" na ucpávku bez flastru.

Ale mně šlo o dobovou klasiku - rifle a kule na flastr, tak jak se většinově střílelo, přinejmenším lovecky. Nejsem v tom žádný znalec, ale ogivály např. do pensylvánky mi přijdou jak tři mušketýři s nerezovou čepelí. Totéž asi minnie. Jestli se střílelo kulí "natvrdo", to samozřejmě netuším. To by se týkalo vojáků. A je to koneckonců jedno.

Moje otázka vysloveně směřovala k dominantnímu způsobu ládování kule-flastr, u kterého mi přijde logické, zvlášť pokud jsem někde v lese a všechno tahám po svých, že se preferuje přirozenost a jednoduchost.

Co mne vlastně zajímá je, jestli je nějaký závažný důvod, proč se tohoto způsobu dnes (alespoň u nás) nevyužívá ??? Mně to přijde jako "krása v jednoduchosti"...

(Mluvím o rifli, chápu, že pistoli, která má být dlouhodobě nabitá např. v sedlovém pouzdře, asi nebude vhodné nabít vlhkými, asi nějak korozivními a vysychajícími slinami.)

Otázka zní spíš naopak, proč by se to právě u nás využívat mělo. U nás asi nikdo nechodí s předovkou po lese, protože to postrádá smysl.
Na terčovku si každý vyladí svůj způsob, a ten má nastaven na sebe, svou flintu a přesnost. Pokud by někomu vyhovoval tento způsob, inu proč ne. Ale např v kombinaci s krupicí to už ztrácí půvab stylovosti a jednoduchosti.
O tom, že pro westernový "akční" styl střílení se to nehodí jsem již psal výše. takže zbývá "bouchání jen tak", a tam to jistěi půjde. Koho ale střílení z předovek baví, asi nezůstane jen u toho.

Jasně.

Díky.

Ještě jednou k mazání:
našel jsem chlapíka, co maže flastry eko olejem na řetězy motorových pil.

Máte s tím někdo zkušenosti?
Nepřišlo mi to jako úplně blbý nápad: olej by měl vydržet vysoké teploty bez ztráty mazání a složení by mělo být přírodně odbouratelné, čili žádný ropný derivát.
Cena v pohodě, dostupnost v pohodě, manipulace při napouštění flastrů také v pohodě.

Jistě by se to dalo zahustit rozpuštěním např. včelího vosku, pokud by to bylo moc tekuté.

Pokud už tedy olej se schopností mazat při vysokých tlacích a teplotách, pak ne z ropy. Volil bych spíš ricinový olej. Je přírodní a s oblibou se používá na mazání vysokootáčkových motorů, protože na rozdíl od ostatních rostlinných olejů [lněného, tungového, světlicového, teakového a pod.] má jeho mononenasycená mastná kyselina 18 atomů uhlíku v molekule, a tím je neobvyklá v tom, že má na dvanáctém uhlíku hydroxylovou skupinu. Ta právě způsobuje neobvyklé vlastnosti oleje, díky kterým je vhodný pro takováto použití.

Houby tomu rozumím, ale předpokládal jsem, že olej na řetězy NEMŮŽE být z ropy, protože deklaruje výbornou biologickou odbouratelnost, úředně garantovanou:

http://www.biona.cz/downld/122.pdf

Laicky bych odvodil, že je to založeno na řepkovém oleji (Zápach (vůně): po řepkovém oleji ).
Což samozřejmě neznamená, že je to vhodné na mazání flastrů.