Pocit, kdyz vyjimecne nenosite

Uživatelský avatar
TheMlok
Příspěvky: 107

Příspěvek#1 » úte 14. črc 2020, 17:38

Ahoj,

nosim denne, prakticky porad, jen ne k popelnici, co je v nasem uzavrenem dvore. Nepiju nikde venku (sklenku obcas doma kdyz jsou hracky v trezoru si dam).

Okolnosti me ted docasne donutily (zena je v porodnici cekame druhe dite) na nekolik cest po meste nebrat zbran. V instrukcich vyslovne zadaji ze na porodni pokoje zadaji nebrat zbrane, uvedu, ze nechci diskutovat o opravnenosti ci nikoli, chapu to a respektuji, o tom muj prispevek neni (nektery otec jim muze zvadnout atp a pak krome rodicky resej zbran :)).

Taky to tak mate? divnej pocit? Nebo neco obdobneho. Jako kdyz nechate veskere doklady doma. Prakticky to nicemu nevadi, nejsem paranoik, necitim se nijak ohrozen (dlouhodobe), ale jsem jako by mi neco chybelo (prst, kus nohy, P10tka za pasem ... :D). Uprimne tesim se az zas budu moct mit u sebe, a taky az to bude hotove a pujdu na strelnici.

Vecer se s ni pomazlim samozrejme, neco nasusim, aby nebyla smutna, to jo :).

(pro nerodice: pri kazde ceste protoze nevim kdy to proste prijde).



sonor
Příspěvky: 354

Příspěvek#2 » úte 14. črc 2020, 17:47

Jo, něco mi chybí.

Uživatelský avatar
LukynZ
Příspěvky: 243

Příspěvek#3 » úte 14. črc 2020, 17:56

Je to takový pocit, jako když jsem se učil na kolečkových bruslích a nosil chrániče na dlaně. Pak jsem je někde zapomněl a musel jet bez nich. Cítil jsem se nahý a zranitelný :D

Když si na něco člověk zvykne jako na bezpečnostní standard, je to pak hodně blbý pocit.

Uživatelský avatar
Arc
Příspěvky: 543

Příspěvek#4 » úte 14. črc 2020, 18:31

Či si to vezmeš so sebou napriek ich výzve alebo nie je na tebe. Ono je to preto že tam nie je až tak výnimočné že partneri odpadávajú, alebo môže dôjsť k veľmi skratovému jednaniu, hlavne v prípade ťažkostí - proste obrovské emócie. Vopred gratulujem a verím, že všetko bude super :)

Inak ja nosím tiež prakticky stále, akurát na šport a napríklad keď idem na Slovensko tak nie. No a tam som cez koronu štvrť roka nebol, a potom som tam šiel... Boháča, ten mikro-infarkt keď som si hmatom kontroloval opasok a tam nič... tá sekunda a pol od vtedy čo som zistil že tam nič nemám kým mi došlo prečo tam nič nemám... som za tú sekundu ostarol snáď o rok :D



LordSalix
Příspěvky: 579

Příspěvek#5 » úte 14. črc 2020, 19:27

Je to naprosto strašný pocit, ale nejde o pocit ohrožení. Jde o to, že ji roky nosím, vím že tam je, cítím ji na opasku, vím že si na to musím dávat pozor .. a pak najednou několikrát denně pocit, že jsem ji někde zapomněl. To je opravdu na infarkt.

Uživatelský avatar
Sud
Příspěvky: 795

Příspěvek#6 » úte 14. črc 2020, 19:46

Tohle je asi u všech stejné. Stejně jako když doma necháš peněženku, telefon, hodinky, prstýnek,....



Piggy
Příspěvky: 1865

Příspěvek#7 » stř 15. črc 2020, 08:20

Potvrzuji. Před lety jsem šel xoudu, tak jsem železo nechal doma. Několikrát jsem se vyděsil, když jsem si uvědomil prázdné pouzdro a trvalo mi 2-3 sekundy, než mi docvaklo proč.



Střelec
Příspěvky: 1648

Příspěvek#8 » stř 15. črc 2020, 08:37

Ten pocit při instinktivní kontrole zbraně a zjištění, že ji nemám, sem tam potká i mě. To už možná bude i nějaká psychologická diagnóza. :)

Uživatelský avatar
TheMlok
Příspěvky: 107

Příspěvek#9 » stř 15. črc 2020, 12:48

Tak to mame vsichni stejne :-). Mala se dnes v noci narodila, tak mame druhou dceru a ja muzu zase nosit :)

Je to tak, je to proste o instinktu a zvyku, i o standardnim pocitu bezpeci.

Arc: Je mi to jasne, prave sem a k teto udalosti mi proste prislo vhodne zelezo nenosit. Je fakt ze tam asi zaziji ledaccos a emocni to rozhodne je az na pudu :). Diky moc! Jezis to by me asi trefilo :) znam ten pocit akorat s klicema a penezenkou.

Uživatelský avatar
electrickota
Příspěvky: 99
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek#10 » stř 15. črc 2020, 13:35

Hele pocit asi stejnej, jen mám jednou za pár hodin paniku, že jsem někde zapomněl kvér nebo mobil jak mám prázdnou kapsu než mi to dojde :D



bitkar
Příspěvky: 302

Příspěvek#11 » stř 15. črc 2020, 14:23

Jn, je to jako kdyz jdes bez mobilu nebo penezenky/dokladu. Proste zvyk.

Uživatelský avatar
Lynx
Příspěvky: 1002

Příspěvek#12 » stř 15. črc 2020, 15:03

Pocit mám normální. Ať ji mám nebo ne, stále se snažím chovat stejně - předvídat, abych se nedostal do situace, kdy budu litovat že ji (ne)mám. Zbraň mi pocit bezpečí nenavozuje, vnímám ji jako krajní řešení krajní situace. U nás momentálně není situace taková, že by zbraň byla otázkou přežití dnešního dne.



jihlavak
Příspěvky: 23

Příspěvek#13 » stř 15. črc 2020, 15:15

K malé gratuluju! Mě se poslední potomek narodil těsně po střelbě v Ostravské nemocnici a bezpečí svoje, mé ženy a dítěte jsem postavil nad požadavky nemocnice. Nemusím asi říkat, že zabezpečení v nemocnici bylo 0 a nakráčet, jako do té čekárny si tam mohl kdokoli. Ale rozhodně nejsem "odpadávací" typ a nebylo to poprvé.
Když náhodou nenosím, je to nepříjemný hlavně proto, že si musím v hlavě převexlovat nastavení "co by kdyby". S dětma dvojnásob.



Střelec
Příspěvky: 1648

Příspěvek#14 » stř 15. črc 2020, 17:08

Lynx píše:Pocit mám normální. Ať ji mám nebo ne, stále se snažím chovat stejně - předvídat, abych se nedostal do situace, kdy budu litovat že ji (ne)mám. Zbraň mi pocit bezpečí nenavozuje, vnímám ji jako krajní řešení krajní situace. U nás momentálně není situace taková, že by zbraň byla otázkou přežití dnešního dne.


Nevím, jestli někdo má pocit bezpeční při nošení zbraně (ze zbraně). Mě to taky nikdy nepřišlo, protože to beru jen jako nástroj. Ale možná někdo ano - je tu někdo takový?

Uživatelský avatar
Lynx
Příspěvky: 1002

Příspěvek#15 » stř 15. črc 2020, 21:32

Z diskuse zde jsem pochopil, že ano.

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Asfalt a 7 hostů